O Matčině jemné otázce nevěstě a nevěstině pokorné odpovědi, o Matčině užitečné promluvě k nevěstě a o růstu dobrých lidí mezi zkaženými.
Kniha 1 - Kapitola 22

Matka promluvila k nevěstě syna a řekla: „Jsi nevěsta mého Syna. Řekni mi, co máš na srdci a co by sis přála.“ Nevěsta ji odvětila: „Moje Paní, ty to víš, protože ty všechno víš.“ Požehnaná Panna pravila: “Přestože vím všechno, ráda bych, abys mi to sdělila, kvůli těm, kteří naslouchají.“ Nevěsta řekla:“Paní moje, bojím se dvou věcí. Zaprvé,“ pravila, „Bojím se, že se dostatečně nermoutím pro své hříchy, či nekonám nápravu tak, jak bych chtěla. Zadruhé jsem smutná, protože tvůj Syn má mnoho nepřátel.“

Panna Maria odvětila: „Dám ti tři léky pro tvou první starost. Především považ, jak všechno, co má nějakou duši, jako žáby a jiná zvířata, se potýká s problémy, přestože jejich duše není věčná a umírá s jejich tělem. Nicméně duše tvá i všech lidí je věčná. Zadruhé, pomysli na milost Boží, protože nikdo není takovým hříšníkem, aby nedošel odpuštění, bude-li se modlit s odhodláním zlepšit se a bude-li se kát. Zatřetí, pomysli, jaké slávy se dostane duši, když dojde žití s Bohem a v Bohu navždy.

Dám ti tři léky také pro tvou druhou starost ohledně množství nepřátel Božích. Zaprvé, uvaž, že tvůj Bůh a Stvořitel tvůj i jejich je také jejich soudcem a nikdy ho nebudou soudit, i když on na čas trpělivě snáší jejich zkaženost. Zadruhé, pomni, že jsou dětmi zavržení a tvrdé a nesnesitelné bude jejich věčné soužení v ohni. Jsou nejpodlejšími sluhy, kteří nikdy nedojdou dědictví, i když ho dojdou jejich děti. Ale možná řekneš:'Není potom nikdo, kdo by jim kázal?' Jistě! Pamatuj, že dobří jsou často k nalezení mezi špatnými. A adoptované děti se někdy odvrátí od toho, co je dobré, jako marnotratný syn, který šel do vzdálené země a žil hříšný život.
Někdy právě kázání pobídne jejich svědomí a oni se vrátí k Otci, stejně vítaní jako byli předtím hříšní. Mělo by se tedy kázat právě jim, protože, i když může kazatel před sebou vidět pouze zlovolné, měl by si pomyslet: 'Možná jsou mezi nimi tací, kteří se stanou dětmi mého Pána. Budu jim tedy kázat.' Takový kazatel dostane velikou odměnu. Za třetí, považ, že zlovolným je dovoleno pokračovat v životě, aby byli zkouškou pro dobré, takže ti, rozhořčeni zvyky zlých, můžou dosáhnout své odměny jako ovoce trpělivosti. Lépe to lze pochopit na příkladu. Růže sladce voní, je krásná na pohled a jemná na dotek, ale roste pouze mezi trny, které jsou ostré na dotek, škaredé na pohled a krásně nevoní.

Podobně i dobří a spravedliví, přestože jsou tiší ve své trpělivosti, krásní ve své povaze a sladcí svým dobrým příkladem, nemůžou růst a projít zkouškami jinak, než mezi špatnými. Trn někdy slouží k ochraně růže, aby nebyla sebrána dříve, než plně rozkvete. Podobně zlovolní nabízejí příležitost pro dobré, aby je nenásledovali v hříchu, když jim hříšnost druhých brání ve vlastní zkáze skrze neopodstatněnou bujarost či jiný hřích. Kvalita vína je držena v usazenině a stejně tak dobří a spravedliví nesetrvávají v poctivosti a v pokroku ve ctnostech, nejsou-li vystaveni zkouškám a pronásledováním nespravedlivých. Snášej tedy s radostí nepřátelé mého Syna. Pamatuj, že on je jejich soudcem a, kdyby spravedlnost žádala, aby je třeba všechny zahubil, ve chvíli by je potřel. Proto, dokud je on snáší, i ty je snášej!“