Kristova slova ke své nevěstě popisující falešného muže, který je zván nepřítelem Božím, jeho přetvářku i jeho vlastnosti.
Kniha 1 - Kapitola 23

Lidé si myslí, že je dobře oblékaným, silným a váženým mužem, činným v bitvě Boží. Nicméně, jakmile je jeho přilba sundána, je ohavný na pohled a nezpůsobilý pro jakoukoliv práci. Je vidět jeho obnažený mozek, uši na čele, oči na týlu své hlavy. Jeho nos je utnutý. Jeho líce jsou propadlé jako u mrtvého. Na pravé tváři chybí lícní kost a část úst, takže je vidět jen obnažené hrdlo. Jeho hrudník je plný hemžících se červů, paže jsou párem hadů. Zlý štír dlí v jeho srdci a záda vypadají jako spálené uhlí. Jeho vnitřnosti páchnou a rozkládají se jako hnisající tkáň, nohy jsou mrtvé a neschopné chůze.

Řeknu ti teď, co to vše značí. Navenek se zdá být tím mužem, který je zakotven v dobrých zvycích a moudrosti a je činný v mé službě, ale vůbec jím není. Byla-li by totiž z jeho hlavy sejmuta přilba, tedy kdyby byl viděn takový, jaký doopravdy je, byl by nejohavnějším mužem vůbec. Jeho mozek je obnažen, nakolik jeho hloupost a povrchnost svědčí před dobrým lidem, že je nehoden takové pocty.

Kdyby ochutnal moji moudrost, seznal by, že čím více je pozvedán nad ostatní, tím víc by se měl odívat prostým jednáním. Jeho oči jsou na čele, protože, namísto pokory, kterou by měl ve své funkci mít a vyzařovat pro ostatní, chce slyšet pouze svou chálu a oslavu. Místo toho se tak odívá pýchou a proto chce, aby ho každý nazýval skvělým a dobrým. Oči má v týlu, protože vše, na co myslí, je přítomné, nikoliv věčné. Přemýšlí, jak se zalíbit lidem a jak zajistit potřeby těla, ale nepomýšlí už, jak se zalíbit mně, či co je dobré pro duši.

Jeho nos je utnutý, nakolik ztratil svou uvážlivost, kterou by rozlišoval mezi ctností a neřestí, mezi časnou a věčnou slávou, mezi světskými a nebeskými poklady, mezi pomíjivými a věčnými potěchami. Líce jsou propadlé, tedy veškerý pocit studu v mé přítomnosti spolu s krásou ctností, kterými by mě potěšil, je zcela mrtev, nakolik se týká mě. Stydí se hřešit ze strachu před lidskými těžkostmi, ale nikoliv ze strachu přede mnou. Část jeho líce a rtů chybí a odhalila jeho hrdlo, protože jakékoli připodobňování se ke mně a kázání mého slova stejně jako upřimná modlitba již od něj odpadlo, takže nezbývá nic, než jeho nenasytné hrdlo. Ovšem připodobňování se ke zkažnostem a podíl na světských pletkách mu připadá docela užitečné a přitažlivé.

Jeho hrudník je plný červů, protože v jeho hrudi, v níž by měla být vzpomínka na mé utrpení a povědomí o mých skutcích a přikázáních, je pouze starost o časné záležitosti a světské touhy. Tito červi hloubí v jeho svědomí, takže nepomýšlí na duchovní věci. V jeho srdci, kde bych rád přebýval se svou láskou, se zabydlel zlý štír s žihadlem na ocase a úlisnou tváří. To proto, že z jeho úst vychází lichotky a moudře znějící slova, zatímco je jeho srdce plné nespravedlnosti a falše, jelikož ho nezajímá třeba i zkáza církve, kterou zastupuje, jen když může konat svou sobeckou svévoli.

Jeho ruce jsou hady, protože je ve své podlosti vztahuje k bezelstným a s prostotou je k sobě přivolává, ale, když poslouží jeho záměru, zbavuje se jich jako nešťastných ubožáků. Jako had se svíjí do kruhu skrývaje svou úkladnost a nepravost, takže jen málokdo může rozpoznat jeho lstivost. Mému pohledu je jako zákeřný had, protože, stejně jako je had ohavnější nad ostatní živočichy, i on je mi nejpokřivenější, když přehlíží mou spravedlnost a má mě za toho, kdo se zdráhá udělit trest.

Jeho záda jsou jako uhlí, přestože by měla být slonovinou, nakolik by měly být jeho činy šlechetnější a čistší než činy ostatních, aby podpořily slabé svou trpělivostí a příkladem dobrého života. Jsou ale jako uhel, protože je příliš slabý, aby snesl jediné slovo pro mou slávu, pokud mu přímo nenese užitek. Přitom se považuje za šlechetného a světem uznávaného. Proto, jelikož si myslí, že stojí vzpříměně, se zhroutí, jak je porušený a vyhaslý jako uhlí přede mnou a mýmy svatými. Jeho vnitřnosti páchnou, protože přede mnou jsou jeho myšlenky a záliby jako tlející maso, jehož pach nikdo neunese.

Žádný ze svatých ho nesnese, naopak všichni se od něj odklání a požadují pro něj rozsudek. Jeho nohy jsou mrtvé, ty jsou totiž dvěmi prostředky cesty ke mně, tedy touhou odčinit své hříchy a touhou konat dobro. Nicméně tyto nohy jsou v něm zcela mrtvé, protože byl morek lásky stráven a nezbylo nic, než ztvrdlé kosti. A v tomto stavu stojí přede mnou. Nicméně, dokud jeho duše zůstává v jeho těle, může dosáhnout mé milosti.“

VYSVĚTLENÍ
Svatý Vavřinec se zjevil a pravil: “Když jsem byl ve světě, měl jsem tři věci: zdrženlivost z úcty k sobě, milosrdenství z úcty k bližnímu, lásku z úcty k Bohu. Proto jsem horlivě hlásal slovo Boží, moudře spravoval majetek Církve a snášel bičování, oheň i smrt s radostí. Ale tento biskup dovoluje a kryje bezuzdnost duchovenstva, volně užívá majetek Církve k prospěchu bohatých a prokazuje lásku sobě a svým. Proto mu oznamuji, že světlý mrak vystoupil do nebe zastíněn temnými plameny, mnohými nepovšimnut.

Tento mrak je modlitba Matky Boží za Církev. Plameny chamtivosti a úbytku zbožnosti a spravedlnosti ho zastiňují, takže jemné milosrdenství Matky Boží nemůže vstoupit srdce nešťastníků. Ať se tedy biskup rychle obrátí k milosti Boží svým napravením, nabádáním svých podřízených slovem i příkladem a povzbuzováním k obrácení. Neučiní-li tak, pocítí ruku soudce a jeho diecéze bude očištěna ohněm a mečem, zkoušena pleněním a soužením a potrvá dlouho, než bude, kdo by ji utěšil.“