Slova andělského zástupu chválící Boha a o tom, jak by se rodily děti, nezhřešili-li by naši prarodiče a o tom, jak Bůh ukazoval skrze Mojžíše lidu zázraky a později I skrze sebe ve svém příchodu a o zkaženosti tělesného manželství v našem věku a o vlastnostech duchovního svazku.
Kniha 1 - Kapitola 26

Andělský zástup byl viděn stojíc před Bohem. Celý zástup pravil: ”Chvála a čest Tobě, Pane Bože, který jsi byl a jsi bez konce! Jsme tví služebníci a nabízíme ti trojnásobnou chválu a čest. Zaprvé, protože jsi nás stvořil, abychom byli štastni s tebou a dal nám nepopsatelné světlo, ve kterém se můžeme navždy radovat. Zadruhé, jelikož byly všechny věci stvořeny a jsou udržovány ve tvé dobrotě a neměnnosti a vše stojí ve tvém zalíbení a tvé věrnosti svému slovu. Zatřetí, protože jsi stvořil člověka a pro něj jsi přijal jeho přirozenost. Z toho se radujeme se velice, jakož i z tvé přečisté Matky, která byla shledána hodnou nosit Tebe, kterého nebesa nemohla obsáhnout.

Proto, pro důstojnost andělského chóru, který jsi tak vyvýšil ve cti, ať tvá sláva a požehnání spočine nade vším! Ať je tvá trvající věčnost a neměnnost nade vším, co bylo ustanoveno, aby bylo, ať spočine tvá láska na lidském pokolení, které jsi stvořil! Ty sám, Panovníku, budiž obáván pro svou velikou moc, ty sám budiž pro svou lásku předmětem veškeré touhy, ty sám budiž milován pro svou neměnnost. Chvála budiž tobě bez konce, na věky věků. Amen!“

Pán odpověděl: „Po zásluze mě chválite pro veškeré stvoření. Leč, povězte, proč mě chválíte za lidské pokolení, které mě popouzí k hněvu více, než jiní tvorové? Stvořil jsem je nadřazeno nižším tvorům. Za nikoho jsem nevytrpěl takovou potupu jako za lidstvo a nikoho jsem nevykoupil tak velikou cenou. A který jiný tvor se nedrží svému přirozenému řádu? Je mi větší nesnází než ostatní tvorstvo. Jako jsem stvořil vás, abyste mě chválili a oslavovali, stvořil jsem Adama, ke své cti. Dal jsem mu tělo, aby bylo chrámem ducha, a vložil jsem do něj duši jako krásného anděla, neboť lidská duše je andělská mocí a silou.

Já, jeho Bůh a Stvořitel, byl jsem v tom chrámu třetím, aby se ze mě radoval a nalézal ve mně potěšení. Potom jsem mu z jeho žebra stvořil jiný chrám, jemu podobný. Ale nyní se mě, nevěsto moje, pro kterou je toto představeno, můžeš otázat: 'Jak by mohli mít děti, kdyby nezhřešili?' Pravím: krev lásky by zasela sémě v těle ženy bez jakékoli nečisté touhy, leč skrze milost a lásku Boží a vzájemnou lásku jejich počala by žena. Jakmile by bylo dítě počato bez jakéhokoli hříchu, já, Bůh, bych do něj vložil duši, aby ho bez těžkosti nosila a porodila.

A jakmile by bylo dítě porozeno, bylo by dokonalé jako Adam. Ale tou ctí pohrdal člověk, když povolil ďáblu a žádal více, než jsem mu dal. Když spáchali neposlučnost, přišel k nim můj anděl a oni se styděli za svou nahotu. V té chvíli zakusili tělesnou žádost a lačnost a trpěli žízní. Také mě ztratili. Předtím, když mě měli, necítili hlad, žádostivost nebo hanbu, já sám jsem byl jejich celým dobrem, radostí a potěšením. Když se ďábel zaradoval z jejich zatracení a pádu, byl jsem pohnut lítostí, neopustil jsem je, ale prokázal jsem jim milosrdenství. Oděl jsem jejich nahotu a dal jsem jim chléb ze země. Ač v nich ďábel vzbudil tělesnou smyslnost po jejich neposlušnosti, vložil jsem svou božskostí v jejich sémě duši.

A tak, co ďábel v nich vzbudil ke zlému, obrátil jsem k dobrému. Potom jsem jim ukázal, jak žít a mě hledat a uctívat. Dovolil jsem jim, aby pro plození bývali spolu, protože předtím se toho ze strachu zdržovali.
Taktéž po zabití Ábela, když dlouho plakali a nebývali spolu, utěšil jsem je. Oni, vidíce v tom mou vůli, bývali opět spolu a měli děti. Slíbil jsem jim, že já, jejich Stvořitel, se narodím z jejich rodu. A když rostla zlost Adamových synů, ukázal jsem spravedlnost těm, kdo hřešili, a své milosrdenství svým vyvoleným a uchoval je od zkázy a povýšil je, protože dodržovali má přikázání a věřili mým slibům. Když se blížil čas smilování, ukázal jsem své divy skrze Mojžíše a vyvedl jsem svůj lid podle svého slibu, sytil je mannou a šel před nimi ve sloupu ohně a oblaku. Dal jsem jim svůj zákon a ukázal svá tajemství a to, co se mělo stát, skrze proroky.
A potom jsem já, Stvořitel všeho, vyvolil sobě pannu zrozenou z otce a matky, z ní jsem přijal lidské tělo a urodil se bez porušení či hříchu. Právě tak, jak by se bývali rodili tajemstvím božího jednání lidé v ráji, z čisté lásky svých rodičů a bez chtíče. Tak moje Božství přijalo lidskou přirozenost z panny bez porušení jejího panenství. Přicházejíc na svět, pravý Bůh a pravý člověk, naplnil jsem zákon a celé písmo, jak bylo o mě prorokováno. Počal jsem Nový Zákon, neboť starý byl tvrdý nésti a byl jen obrysem toho, co mělo přijít. Ve Starém Zákoně bylo dovoleno, aby měl muž několik žen, aby měli více plodu a nebyli odkázáni na pohany. Ale v mém Novém Zákoně má mít jeden muž jednu ženu a to v Boží milosti a bázni, aby dali plod, stýkajíc se manželsky. Takoví jsou mým chrámem, ve kterém já budu přebývat jako třetí.

Nicméně lidé této doby vstupují do manželství ze sedmera důvodů. Zaprvé pro krásu těla a tváře, zadruhé pro majetek, zatřetí pro oplzlou rozkoš, začtvrté pro nestřídmé hostiny a družení s přáteli, zapáté kvůli pyšné zálibě v odívání a společenských poctách, zašesté, aby na svět přivedli děti nikoli ke službě Bohu a dobrým věcem, ale, jako dědice, pro svou hrdost a lakomství, zasedmé pro žádost chtíče jako nemoudrá zvířata. Tak přijdou ke kostelu, jejich úmysl i myšlenky jsou mi protivné, neboť své vůli, směřující k radostem světa, dávají přednost před mou. Kdyby jejich úmysl směřoval ke mně a kdyby do mých rukou svěřili svou vůli, tehdy bych byl třetí s nimi. Ale takto, protože mají ve svých srdcích žádostivost raději než mou lásku, nebudu s nimi. Jdou k mému oltáři a slyší, že budou jedno srdce a jedna duše, ale moje srdce je opouští, protože nehledají vroucnost z mého srdce a neznají chuť těla mého.

Hledají vroucnost, která pomine a tělo, které bude pozřeno červy. Tedy takoví lidé se berou bez pouta a jednoty Boha Otce, bez lásky Synovy i útěchy Ducha Svatého. Když přijdou k loži, můj Duch je opouští a přichází duch nečistoty, protože k sobě přistupují z chtíče a nepomyslí na nic jiného. Avšak může s nimi stále být moje milosrdenství, obráti-li se jen. Protože s láskou tvořím a vkládám živou duši do jejich sémě. Třebaže jsou zlí, dovoluji jim někdy povít dobré děti. Obecně ale od zlých bývají zlé děti, protože děti špatnost rodičů napodobují, nakolik mohou, a kdyby jim moje trpělivost dovolila, více by napodobovali. Takoví manželé neuzří nikdy mou tvář, pokud se neobrátí k pokání.

Není totiž takový hřích, aby nemohl být smyt pokáním. Ovšem učiním duchovním manželstvím takové, které je zaměřeno k Bohu v čistotě duše a těla. Jest v něm sedmero dober, opačných zmíněným zlům. V něm není žádosti tělesné krásy, ale radost z milosti Boží. Zadruhé, není v něm ani lakomství, touha shromažďovat nadměrný majetek. Zatřetí se tací vyhýbají oplzlým řečem i činům. Začtvrté se nestarají o hodování s přáteli, sám jsem jim totiž tím, koho milují a po kom touží.

Zapáté usilují o zachování vnitřní pokory v srdci i vnější v oděvu. Zašesté mají úmysl vyvarovat se zaslepení chtíčem. Zasedmé touží rodit děti Bohu, ke kterému je vedou dobrým příkladem i slovem víry. Uchovávajíc neporušenou víru stojí u vchodu do mého chrámu, tu já budu v nich a oni ve mně. Přistoupí k mému oltáři, v mém těle a krvi zakusí duchovní slast a zatouží být se mnou jedno srdce, jedno tělo a jedna vůle. Tu já, pravý Bůh a pravý člověk, mocný v nebi i na zemi, budu třetí s nimi a naplním jejich srdce. A tak, zatímco manželé světa a těla započnou chuť manželství v chtíči jako zvířata a hůře než ta, takoví manželé ducha započnou v milosti a bázni Boží, netoužíc líbit se nikomu, než mě.

Zlý duch naplní ty první a ponouká je k zalíbení v těle, tam není nic, než páchnoucí hniloba, ale tito budou naplněni mým Duchem a vzníceni ohněm mé milosti, jež je nikdy nezklame. Jsem jeden Bůh ve třech osobách, v jedné podstatě s Otcem a Duchem Svatým. Jako nelze oddělit Otce od Syna, či Ducha Svatého od obou, jako nelze oddělit žár od ohně, taktéž nelze takové duchovní manžely ode mě oddělit, neboť jsem třetí s nimi. Mé tělo bylo jedno raněno v mém umučení a zemřelo, ale nikdy více nebude raněno ani nezemře. Stejně tak ti ode mě nikdy neumřou, kteří jsou ke mně připojeni vírou pravou a vůlí dokonalou, neboť kdekoliv stojí, sedí , či kamkoliv kráčí, jsem třetí s nimi.“