Slova Matky k nevěstě o třech věcech v tanci a o tom, v čem tento tanec značí svět a o utrpení Matky při smrti Kristově.
Kniha 1 - Kapitola 27

Matka Boží promluvila k nevěstě a pravila: “Moje dcero, chci abys věděla, že kde je tanec, jsou tři věci: prázdná radost, planá mluva a marné pachtění. Vstoupí-li někdo smutný a žalostný, potom jeho přítel, který se veselí v tanci, vidouc druha přicházejícího ve smutku, hned opouští taneční veselí a soucítí s truchlícím druhem. Onen tanec je tento svět, točící se v žádostech, které se nemoudrému zdají býti štěstím. V tomto světě jsou tři marnosti, prázdného veselí, rozpustilé mluvy a neužitečné námahy, neboť vše, pro co se člověk ve světě pachtil, zde zanechá.

A kdo je v tom tanci, je-li přítel můj, zvážil by můj smutek, námahu a žalost a soucítíc se mnou, jenž se odloučila světskému veselí, sám by se zřekl světské marnosti. Neboť při smrti svého Syna jsem byla jako žena, jejíž srdce bylo prokláto pěti kopími. Jedno kopí byla nahota mého Syna a jeho stud, když jsem viděla mého nejsvětějšího a mocného Syna, jak stojí u sloupu nemaje ničeho, čím by se zakryl. Druhým kopím byla obvinění, jelikož nařkli křivým, lživým a zrádným Toho, o kom jsem věděla, že je spravedlivý a pravdivý a nikdy se proti nikomu neprovinil. Třetím kopím byla jeho trnová koruna, která probodla jeho svatou hlavu tak, že se krev řinula do jeho úst, vousu i uší. Čtvrtým kopím byl jeho bolestivý hlas, kterým zvolal k Otci: `Otče, proč jsi mě opustil?` Jako by řekl: „Není, kdo by se nade mnou smiloval, než Ty.“ Pátým kopím byla jeho hořká smrt. Z kolika žil kanula jeho svatá krev, tolikrát bylo bodáno mé srdce. Neboť probodené byly ruce, nohy v jeho žilách a bolest jeho probitých žil táhla se k srdci a ze srdce se vracela do žil. A jak bylo zdravé a silné jeho srdce ve spojení s nejpevnější konstitucí, tak těžký a bolestivý v něm byl boj života a smrti. A když bylo srdce v něm nesnesitelnou bolestí přemoženo, jeho tělo bylo zachváceno křečí a jeho zakloněná hlava se napřímila.

Těžká víčka jeho očí se pootevřela a otevřel i ústa, takže bylo možno vidět jeho zkrvavený jazyk, jeho prsty i paže se vypjaly. Jakmile vypustil duši, jeho hlava se svěsila k hrudi, jeho ruce povolily a nohy byly tlačeny váhou těla. Tehdy znecitivěly moje ruce, moje oči zatměly a tvář zbledla, uši neslyšely a ústa nemohla vydat hlásku.

Moje nohy se podlomily a moje tělo se zhroutilo k zemi. Když jsem vstala, pohlédla na Syna a viděla zjev nad malomocného žalostnější, vložila jsem celou svou vůli do vůle jeho s vědomím, že vše se stalo podle jeho vůle a nemohlo by se to bez jeho připuštění stát. Za vše jsem mu počala vzdávat díky a radost se přimísila k mému žalu vidouce, že ten, který nikdy nezhřešil, chtěl ve své nezměrné lásce trpět za všechny hříšné. Proto ať ti, kteří jsou ještě v tanci světa, rozjímají, čím jsem, matka bolestná, procházela, když umíral můj Syn a uchovávají to v mysli.“

 
      ⇨