Já jsem Stvořitelem všech věcí. Jsem Králem slávy a Pánem andělů. Postavil jsem pro sebe vznešený hrad a vložil do něj své vyvolené. Moji nepřátelé podkopali jeho základy a přemohli mé přátele natolik, že morek vychází z chodidel mých přátel, když sedí přivázaní ke dřevu kůlů. Jejich ústa jsou pohmožděna kameny a jsou týráni hladem i žízní. Navíc nepřátelé pronásledují jejich Pána. Moji přátelé nyní prosí a úpí o pomoc, spravedlnost volá po pomstě, ale milosrdnost káže odpustit.“

Potom Bůh pravil k nebeskému zástupu, který stál poblíž: “Co si myslíte o těchto lidech, kteří se chopili mého hradu?“ Všichni odpověděli jednohlasně: “Pane, všechna spravedlnost je v tobě a v tobě vidíme vše. Veškerý soud je dán tobě, Synu Boží, který jsi bez počátku a konce, ty jsi jejich soudce.“ A on pravil: „Přestože všechno znáte a vidíte ve mně, přesto kvůli mé přítomné nevěstě řekněte, jaký trest je spravedlivý?“ Oni pravili: “Toto je spravedlnost: ti, kteří podkopali zeď budou potrestáni jako zloději, ti, jež setrvají ve zlu, budou potrestání jako samozvanci, zajatci budou osvobozeni a hladoví nasyceni.“

Poté promluvila Marie, Matka Boží, která předtím mlčela, a pravila: „Můj Pane a synu předrahý, byl jsi v mém lůně jako pravý Bůh a člověk. Snížil ses a posvětil mě, jež jsem byla hliněnou nádobou. Prosím tě: smiluj se nad nimi ještě jednou!“ Pán odpověděl své Matce: „Požehnané budiž slovo tvých úst! Jako sladká vůně vystupuje k Bohu. Ty jsi slávou a Královnou andělů a všech svatých, protože Bůh byl tebou utěšen a všichni svatí naplněni radostí. A protože tvá vůle byla jako má vlastní od počátku tvého mládí, ještě jednou učiním, jak si přeješ.“ Poté pravil k nebeskému zástupu: „Protože jste bojovali odvážně, pro vaši lásku se nechám nyní usmířit. Pohleďte, přestavím svou zeď na základě vašich modliteb.

Zachráním a vyléčím ty, kteří byli silou utlačováni a poctím je stonásobně pro příkoří, která utrpěli. Jestliže násilníci požádají o milost, mír a milost dostanou. Ti, kteří tímto pohrdnou, zakusí mou spravedlnost.“ Potom řekl své nevěstě: “nevěsto moje, vyvolil jsem tě a oděl tě do svého ducha. Slyšíš slova má a těch mých svatých, kteří, přestože vše vidí ve mně, kvůli tobě promluvili, abys mohla porozumnět. Ty, která jsi stále v těle, do mě ani nemůžeš nazírat tak jako ti, kteří jsou duchy. Nyní ti ukážu, co tyto věci znamenají. Hrad, o kterém jsem mluvil, je Svatá Církev, kterou jsem postavil svou vlastní krví a krví svatých. Stvrdil jsem ji svým milosrdenstvím a vyvolené své a přátele jsem do ní vložil. Jeho základem je víra, tedy přesvědčení, že já jsem spravedlivý a milosrdný soudce.

Základy jsou nyní podkopány, protože každý sice věří a hlásá, že jsem milosrdný, ale téměř nikdo nevěří, že jsem spravedlivý soudce. Smýšlejí o mě, jako o špatném soudci. Soudce by jistě byl špatným, kdyby z milosti ponechal zlovolné bez trestu, aby nadále utlačovali spravedlivé. Já ale jsem spravedlivý i milosrdný soudce a nenechám nejmenší hřích nepotrestán, ani nejmenší dobro neodměněné. Podkopáním této zdi vstoupili do Svaté Církve lidé, kteří hřeší beze strachu, kteří popírají mou spravedlnost a trýzní mé přátele tak, jako by je přibili ke kůlu. Žádná radost ani útěcha není dopřána mým přátelům. Namísto toho jsou trestáni a zlořečeni, jakoby byli posedlí ďáblem. Když o mně řeknou pravdu, jsou umlčeni a nařčeni ze lži. Zaníceně žízní po zvěstování, či naslouchání pravdy, ale nikdo je neposlouchá, ani jim pravdu nekáže.
Navíc se mi, Bohu Stvořiteli, rouhají. Protože lidé říkají: `Nevíme, zda Bůh existuje. A existuje-li, je nám to jedno.` Zástavu mou zahodí na zem, šlapou po ní a říkají: `Proč trpěl? Co je nám to platné? Kdyby nám splnil přání, budeme spokojeni – ať si nechá své království a svá nebesa!` Chci k nim přijít, ale říkají: `Zemřeli bychom, než bychom se vzdali své vlastní vůle!` Nevěsto moje, vidíš co jsou zač tito lidé! Stvořil jsem je a můžu je zahubit jedním slovem. Jak nestydatí jsou ke mně! Pro modlitby mé Matky a všech svatých zůstávám milosrdný a trpělivý natolik, že jim pošlu slova svých úst a nabídnu jim milost.

Chcou-li ji přijmout, budu usmířen. Jinak poznají moji spravedlnost a budou jako zloději veřejně zahanbeni před anděly a lidmi a zatraceni každým z nich. Jako zločinci pověšeni na rozeklaném popravišti a sžíráni vránami budou stravováni démony, ale nebudou pozřeni. Jako lidé odsouzeni ke kůlům nenachází odpočinek, naleznou bolest a hořkost ze všech stran. Horká řeka bude vlita do jejich úst, ale jejich žaludky nebudou naplněny a budou každý den obnoveni ke svým trestům. Ale moji přátele budou v bezpečí a budou těšeni slovy, přicházejícími z mých úst. Uvidí moji spravedlnost společně s mým milosrdenstvím. Odím je do zbroje své lásky a učiním je tak silné, že odpůrci víry se zbortí jako bláto. Až uvidí mou spravedlnost, budou stát ve věčné hanbě za to, jak zneužívali mou trpělivost.“